na Blog.cz

Občas by mě zajímalo, kdo tahle témata vybírá. Co se dá na "nevinnost" napsat? Maximálně to, že se na to dneska už nehraje. Tohle je vážně divné téma. Co je v dnešní době nevinné? To by mě teda zajímalo. Takže přejdu rovnou k věci, kterou jsem Vám dneska chtěla napsat... Jediné, co je nevinné, je Finsko!

Ale tak lidi, víte jak... Sice tento týden jsem psala akorát zempl a znovu čtvrtletku za matiky, ale prostě se mi nechtělo.. Jsem totálně vyřízená... Ale totálně... Ve škole je nuda, jenom se válím na lavici, hledím do zdi, nebo si dotáhnu knížku a čtu. No, fakt sranda. Nebo mám autoškolu, což taky zabije půlku dne, když jedem rovnou s kámoškou... A kdo to kde viděl, aby byly dny tak nudné? Potom dojdu domů, jdu si dát kafe, zapnu kompl a zas se nudím. Nebo nejdu domů, ale do tanečních, nebo do autoškoly nebo do hudebky a to je tuplem zabitý den. Nebo jdu shánět po městečku dárky do tomboly. To taky včera zabralo hodinu. No, das ist super! Jo, nesnáším něminu. Je to hnusný jazyk a já se ho odmítám někdy v budoucnosti líp naučit. Jo, je mi to fuk!

Jo hrabe mi... Ale zabila jsem ho Offem!!

Píšeme v pondělí zemák.. A PaP (Pedagogiku a psychologii). V úterý píšu znova čtvrtletku z matiky. V pondělí a ve středu jízdy. V úterý taneční. V sobotu soustředění s tanečním. A víte co? Já ho zabila Offem!

Už jsem i v minulém článku psala, co za knihy jsem dostala k Vánocům. Za tři-čtyři dny jsem přečetla první díl této mnohadílné série, Hraničářův učeň. Zprvu jsem si myslela, že to bude fantasy kniha spíš pro děti, ale i teď, při čtení druhé knihy, si myslím, že jsou tyto knihy určeny pro všechny věkové kategorie, které rádi čtou fantasy, mají rádi vtipné situace, napínavé scény, dobrodružné výpravy, nebezpečné boje, vývoj postav a romantiku. Jsou to knihy určeny opravdu pro každého.

Převyprávění od Heather Ameryové

No, když máte nejlepší kamarádku, která tyhle báje a pověsti miluje, tak jednoduše musíte vědět, oč se přesněji jedná. Půjčila jsem si od ní tuto knihu, a protože se blíží chvatně konec roku a s ním i konec soutěže, rozhodla jsem se zařadit ji do této kapitoly. Dneska nebo zitra dočtu i Hraničářova učně, tak uvidím, jestli ještě něco napíšu.

Jo, tak tohle je zase jedna taková kniha, kterou máme v povinné četbě. Abych pravdu řekla, ta knížka se mi ani trochu nelíbila. Je strašně pesimistická, jako ostatně všechny knihy psané o druhé světové válce.

Ha, takže já jsem už dostala svůj první dárek!!! No to je neuvěřitelné!! Zapla jsem počítač, pač jsem chtěla najít nějaké to přáníčko, co budu posílat. A tak jsem si zapla nějaku tu vánoční muziku a najednou slyším, jak mi pomaloučku utichá jeden reprák. Ano, dámy a pánové, klekl mi reprák! To jsou mi ale věci xD

Ale jinak.. Nebudu tady rozebírat mé repráky, to by bylo na delší dobu. Sluchátka, repráky... To je kapitola sama o sobě. Tak ještě že mám hifinu a ty najtwišáky si budu mít kde pustit, aby se to dalo poslouchat xD

Ale jako fakt.. Už zase Vánoce? Tím nechci říct, že se netěším. Ale kdybychom nedisponovali kalendáři, třeba jako za mamutů, tak bych si myslela, že zimu jsme nějak přeskočili a je tu jaro s přízemními mrazíky! Tak ale lidi.. Pokud nežijete zrovna někde na horách, tak jste tady sníh viděli fakt maximálně akorát v telce. A to je fakt spařenina tohleto...

Tento rok jsem se na Vánoce moc netěšila. Ale jak to bývá, dycky se těším jako babička na důchod. A o to víc, když jsem si v sobotu koupila ten nejúžasnější dárek!!! No přece cédo od NW! Ach, tohle budou prostě úžasné Vánoce...

Sice jsem se narodila až v roce 1993, ale i tak vím, co všechno pro Českou republiku znamenal, co udělal, kým byl... Tímto krátkým článkem mu chci za vše poděkovat. Bez jeho odhodlání bychom dnes žili v komunistickém státě, bez jakékoli svobody.

Ti mladší, kteří se narodili opravdu až v demokratickém uspořádání, si to asi tak neuvědomují, ale já i z vyprávění rodičů a babičky vím, jaká tehdy byla tvrdá doba. Sice dneska nadáváme na politiky, jak si s námi jenom hrají, každopádně jsme udělali velký krok kupředu jen a jen díky panu prezidentovi...

R.I.P., děkujeme!

Jsem tady s další knihou. Tak nějak jsem se dívala, že někteří píší tyto články o jednotlivých knihách ze série, což samozřejmě jen rozšíří počet přečtených knih. V soutěži jich musí být minimálně deset. A já jdu počítat - Narnie - 7... Neohrožená - 4. A to už je přes deset. Dál Moira - 3. Aha, takže to jsme u konce počítání, je to přes deset. Ale aby se neřeklo, tak tu prostě bude deset článků. A další článek je o knížce od spisovatele, jehož jméno nebudu skloňovat - Darren Shan - Madame Okta.

Hohohooo, tak to byl zase den, přátelé! Mé poučení z dnešního dne - když se něco posere už hned ráno, radši se doma někde zabarikádujte a do příštího rána se ani nehněte... Jo, takhle by se dal můj dnešní den shrnout. Totální katastrofa, moje nervy dostaly pořádně zabrat. A to je docela zajímavé, protože to vůbec nemělo nic společného s nějakým tím učením bo písemkama. Prostě stál dnešní den za to.

Takže můžu začít rovnou od začátku.

Ráno jsem měla vstávat až na osmý autobus. Ale ano, já debil si nějak nepřeštelovala budíček, takže jsem vstávala o půl hodiny dřív. A to jsem mohla ještě hezky spinkat! Ale to je to nejmenší, spánek se dožene o víkendu..

Po kratší prodlevě od vydání tohoto CD sem házím nějaké ty mé postřehy. Nemusím Vám asi říkat, že jsem unešená, nepředstavitelně překvapená. Na jednu stranu mám dojem, že Tuomas drobet změnil své předchozí songy na méně odvazové, méně metalové, ale tato změna směru, která na tomto albu proběhla, mě prostě uchvátila. Opravdu si připadám, jako bych procházela cirkusem, ale ne obyčejným. Na každém kroku narážím na jiné, tajemnější věci, kterých se bojím, ale zároveň se jich nemůžu dočkat...

Svět Imaginária!

Mám pro Vás další knihu, která mě zaujala, a to hodně kladně. Opět to byla velká náhoda, když si moje kámoška všimla jedné knihy, kterou mi vpálila do ruky a já si ji půjčila. Miluju její šestý smysl... Jakoby hned věděla, že se mi bude líbit...

Trilogie Moira od francouzského spisovatele - Henri Loevenbruck. Jedná se o fantasy knihy, které se točí okolo mladé dívky, která byla drobnou zlodějkou a jednou prchla z vesnice. Tam narazila v písku na mrtvolu, která k ní vztáhla ruce. Mrtvola měla prsten, který si mladá dívka Alea vzala. Ve vesnici jí nikdo nevěřil. Byla to jen náhoda, nebo se to mělo stát? "Mrtvý" muž byl totiž Samildánachem, jak později Alea zjistila. Člověkem, který má největší moc ze všech druidů, a právě on jí svou moc předal...

Na cestě za osvobozením Gaelie, Alea pozná přátele, i své nepřátele. Zjistí, že dokáže mluvit s vlky - alespoň s jedním... Podaří se Alee osvobodit ostrov a naplnit proroctví, že posledním Samildánachem bude dívka, a že s ní zmizí i saiman, síla druidů?

Tohle téma týdne je leda pro lidi, kteří přečtou dvě knihy za rok (já mezi ně taky před pár lety patřila). Jenže když čtete knížky jako na běžícím páse, občas se s některou postavou ztotožníte, nebo byste alespoň chtěli být, jako ona postava. A pak je hodně těžké vybrat jednu postavu, která převyšuje všechny ostatní. Asi počtem by dnes zvítězila Bella nebo Edward ze Stmívání, či Potterovští kouzelníci. Ale tam nejsou žádné postavy, které by člověka nějak víc natchly. Teď už to nepíšu jako nestranný pozorovatel, ale jako osoba, která tyto knihy konečně četla. Ve Stmívání všechno plyne samo, jakoby se vše dělo s přičiněním samotného Boha. Postavy jsou jednoduše docela pasivní, bezvýrazné, člověka nic moc nenatchne. V Harrym jsou charakterní postavy, jenže o jejich pravém charakteru se dovídáte až na konci, tudíž nemáte ani čas to nějak víc promyslet. Takový Snape, to je má nejoblíbenější postava z Harryho. Ale ani zdaleka bych ho nemohla označit za toho "nej" ze všech knih.