Jako kočka na stromě

20. listopadu 2015 v 9:54 | Avilan |  Moje kecy...???
Pořád se toho děje kolem tolik, že nevím, kde začít. Ale co mě po dlouhé době přimělo napsat článek? Středeční události. Ale než se k nim dostanu, shrňme taky události staršího data.
Vedoucí mé bakalářské práce si pořád myslela, že je dost času, že pořád někam pospíchám, když chci psát. Řekla mi jen - začněte si hledat literaturu, ale dejte mi čas do listopadu, než sepíšu zadání. Zadání se nelíší od toho v isu a ještě ho udělala až v půlce listopadu. Literaturu jsem si hledala, ale bohužel, nějak k mému tématu nemůžu najít pořádný článek. A když už najdu slibný článek, tak ten časopis nemá škola předplacený, takže si ho nemůžu stáhnout. A když za ní přijdu, jestli by mi mohla dát slibované 3 články pro začátek, tak na mě jen vyhukne - teď nemám čas. Tak jo. Vidím to na psaní na poslední chvíli a vaření z vody. Ale to je jenom takové nudné povídání.

Teď k něčemu zajímavějšímu!

Bydlení v novém bytě je strašně super. Možná je to i tím, že se tam s HK moc nepotkáváme, vzhledem k tomu, že je do večera v práci a pak jde občas rovnou z práce na jedno. Ale je fakt, že jsme se zatím nepohádali, neměli jsme nějakou rozepři. Když už byla nějaká neshoda, tak se vše vyřešilo pár v klidu pronesenými slovy. Navíc mi nachystal příjemnou oslavu narozenin, to jsem vážně nečekala.
Navíc je super mít prostor a klid k učení. Konečně mám "učicí" prostor, který mi vyhovuje. Na minulém bytě, spolu s dalšími pěti lidmi bylo nemožné najít si hodinku klidu na učení. Buď někdo dělal bordel, vařil si nebo na Vás mluvila spolubydla v pokoji. Teď mám doslova klid, příjemné zázemí, kde se mi dobře učí.

Ale abych nezdržovala, přejdu dál. Byla jsem v kočičí kavárně!

Lidi, to je Vám tak super... Pijete si kávičku a kolem Vás lítají kočky, sem tam nějaká dojde, lísá se k Vám a chce pohladit. A já jako kočkomil byla v sedmém nebi.

A teď k tomu, co se stalo ve středu.

Na připomenutí - v létě se odstěhovala ségra, se kterou jsem v podstatě nemluvila. Teď jsem si uvědomila, jak mě celé roky jenom využívala, svou o osm let mladší sestru. Musela jsem jí skenovat knihy do školy, aby se ona mohla čumět na telku. Musela jsem dělat to a ono. Jakmile jsem odporovala, došla si stěžovat k rodičům, jak jsem hrozná a musela jsem poslechnout. Naši prostě udělali pro ségru všechno. Pro tu ségru, která se dostala na střední až na odvolání, která se nemohla dostat na výšku a pak dělala 7 let pajdák a skoro až osum, kdybych jí zase já nepomohla s diplomkou večer před odevzáním.

No... Ve středu sem dojela, že pro pár věcí.. Vletěla do pokoje, ani nepozdravila (zdraví ten, kdo vchází), nezula se, vzala si kabát a nějaké věci a zase vypadla... Tak jsem to přežila. Za chvilku dojde otec z práce, o něčem se baví s bábi a doletí za mnou do pokoje, jestli jsem s HK potkala toho ségřiného.

Tak odpovím, že ne, dneska jsme ho nepotkali (byla jsem v Brně dopoledne a jeli jsme s HK spolu vlakem). Načež mi oznámí, že on nás potkal, pozdravil a já ho ignorovala a jeho se to strašně dotklo. Tak jako já hned na svou obranu, že jsem si ho fakt nevšimla a jestli si jako umí představit, kolik je na nádraží lidí, kolik je tam hluku a jak si mám jako všimnout jedné osoby, kterou jsem viděla jenom párkrát v životě.

Tak já letím za babkou. Ona mi řekne to samé. A já už vypěním. Už toho mám dost. Pochopte, tak já mám průser, jsou na mě tady nasraní, že jsem si nevšimla ségřiného pana slizouna na nádraží plnem lidí, ale že ona p* vletí do mého pokoje a ani neřekne nazdar vole, tak to je v pořádku? Za to ji ještě pochválí? A co to, že já ji v létě po příchodu z brigády pozdravila a ona ani nezvedla oči? To je jako lepší než když si nevšimnete cizího člověka?

A vůbec, co je to za charakter stěžovat si babce, jak jsem hrozná osoba, že jsem chudáka slizouna nepozdravila, jak se ho to dotklo! Ale mně to do očí neřekne? Protože ví, že bych po ní hodila první ostrý předmět, který bych měla po ruce!

A tak já samozřejmě hned píšu panu slizounovi na fb (v přátelích ho nemám, to se nebojte, nemám ani ségru), bez nějakého pozdravu nebo omluvy, že jsem si ho nevšimla a tudíž nebylo mým záměrem ho ignorovat. A on mi odepíše, že to musí být omyl!!!!

Tak já zase vletím za babkou, kdy jsem ho jako teda neměla pozdravit? Že dneska na nádru ani nebyl! A ona už začne nervózně - no já nevííííím.... Možná to nebylo dneska, ale před měsícem....

Tak ku*... A dost... A dost!! To už se mě zastal konečně!!! i otec.. Říkám, ať si ta kráva trhne, že já ji nepotřebuju, ale ať mi dá pokoj a přestane si vymýšlet nebo ať se pan slizoun vschopí a vzpamatuje se, že ho prostě nepoznají všichni lidi, které kdy potkal. Babka hned na mě, že ať neříkám, že ji nebudu potřebovat!

A na co ji tak asi budu potřebovat???? Kdykoli jsem něco potřebovala, měla jsem kámoše. Když jsem něco potřebovala od ní, stejně se na mě vysrala. Ale jakmile jsem já něco odmítla, už ta velká dáma brečela a chytala amoka. Že na mě byla sprostá? Neodpovídala mi na pozdrav? Schválně mi znemožňovala se učit na předmět, který jsem opakovala, zatímco já musela spát v obyváku, když se prinzecna učila?

A babka mi řekne - no já jsem slyšela něco jiného...

Aha.... Takže princeznička si na mě vymýšlela různé věci. Aď táhne... Arogantní kráva, která má matku v nemocnici a není schopná ani zvednou debilní telefon a zavolat jí, natož aby za ní zašla...

Fakt, toto není moje příbuzná. Prostě ne...

A Asi vidíte, že jsem se zase vztekla. Nejradši bych vzala telefon a zavolala jí nebo jí napsala nějakou hezkou zprávičku na fb... Ale jak by to skončilo? Zase by si stěžovala babce s pláčem, jaká jsem hrozná... Ne, to až budem všichni pohromadě, klidně i po Vánocích (jestli dojede na Vánoce, tak asi pojedu do Brna na byt, stačí, že mi je zkazila loni svým výstupem a chováním, kdy je teda zkazila všem), tak si ji podám... Můra jedna.

A to by bylo asi vše. Teď se učím anatomii. Jde mi z toho hlava kolem, valím do sebe paraleny, protože mě už děsně bolí hlava. Absolutně mi to neleze do hlavy a to mám ještě za týden zkoušku z jiného předmětu, hádám, že se na tu anatomii naučit nestihnu a budu se modlit, abych něco pak vymyslela. No, maximálně půjdu znova v lednu, ale moc se mi nechce...

Já se zase ozvu, nebojte :)

Jenom jsem se potřebovala vykecat, moje kámoška a přítel už toho mají taky dost, jak o tom furt mluvím xD

Bye! :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Silwiniel Silwiniel | Web | 20. listopadu 2015 v 14:17 | Reagovat

Taky jsem byla v kočičí kavárně, ale bohužel tam kočky ke mně moc nechodily, i když mám kočky moc ráda. Byla jsem v té na Karláku i v Křižíkově, v Křižíkově se mi líbila víc.
Tak aspoň že už nebydlíš doma, nemusíš vidět sestru často. Je to fakt hrozný, ale zlost ti fakt nepomůže, zkus nějak být nad věcí. Mně je třeba líto, že moje sestra se mnou vůbec nekomunikuje a já ji přitom nic neudělala.

2 Avilan Avilan | Web | 20. listopadu 2015 v 14:25 | Reagovat

[1]: Teď je těch kočičích kaváren nějak hodně, tak doufám že to lidi brzo neomrzí...
No jako jezdím domů jenom na víkendy nebo teď jsem doma celý týden, protože nemám školu, ale ségra po měsíci dojela na otočku a takhle to dopadlo. Jako asi nemá cenu se rozčilovat, ale když člověk neudělá nic špatně a stejně je zle, tak to zamrzí.. Vidím, že rodinné vztahy jsou složité všude :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama