Depresivní časy

26. února 2016 v 11:13 | Avilan |  Mé myšlenky
Sice jsem slíbila, že se blogu budu víc věnovat, ale vzhledem k událostem posledních měsíců to fakt nešlo. Stalo se hodně věcí a pořád se dějí, které mi nedovolují sesmolit něco smysluplného. Rozchod, bakalářka, problémy v rodině. To pak má jeden opravdu náladu a nápady na články na nějakém blogu, který své nejslavnější dny má stejně dávno za sebou.

K dnešnímu článku mě dovedl jeden blog, na kterém jsem si přečetla, že končí. Z mnoha důvodů, které jsou logické. A donutilo mě to k zamyšlení. Co vlastně dneska blog vůbec znamená?


Dřív byl blog pro lidi místem, kde sdíleli své myšlenky a zájmy s lidmi, které neznali. Chtěli se o část svého světa podělit s neznámými lidmi a najít mezi nimi spřízněné duše, které jejich pocity a zájmy sdílely. S některými se člověk až téměř spřátelil, poznal je víc. Ale jak to tak bývá, tito lidé pak začali pomalu blog opouštět. A poslední dobou už ani nemůžete žádného takového člověka najít, protože najít kvalitní blog je téměř nemožné.

Už jenom z titulní strany blog.cz jde poznat, že kvalita upadá a nejlepší chvíle blog zažil před x lety.

I když moc článků nepíšu, bylo by mi neskutečně líto všechno tady zahodit a nadobro odejít. Sice jenom jsem si ho založila snad už ve čtrnácti letech, kdy jsem prožívala tehdy své nejhorší období, kdy mě opustila parta přátel a ta samota mě ničila, tudíž najít si fiktivní přátele prostřednictvím psaného slova a sdílených myšlenek mi přišel jako super nápad. Pomohlo mi to odrazit se ode dna. Zpětná vazba je neuvěřitelně důležitá věc.

V posledních třech letech, co jsem na výšce, ovšem elán vyprchal. Na blog jsem začala chodit méně často a když si pak člověk všiml negativních změn, které tu proběhly, tak i ztratil chuť něco psát. Ale stejně mě vždycky něco uchlácholí a aspoň občas si projdu blogy svých oblíbených blogerů.

A co se vůbec děje se mnou v poslední době? Sestra mě irituje, i když u nás nebydlí a to prostřednictvím rodičů, kteří si od ní nechají všechno stále líbit. Pak jsem se rozešla s HK. Což je průser. Nebudu tady psát důvody nebo co se psalo, to fakt nechci. Ale jde o to, že spolu bydlíme. Chtěla jsem jít na koleje, ale vzhledem k tomu, jak jsou drahé a ošklivé (tam bych se fakt na státnice asi učit nemohla, když si ani nemáte kde uvařit, pač místo sporáku máte na lince jenom dvě téměř nefunkční plotýnky a koupelna Vám připadá jako doupě feťáků). A shánět spolubydlení před začátkem semestru, kdy máte psát bakalářku a pak se učit na státnice, zajišťovat si stěhování (stůl, židle, tiskárna atd), když Váš otec je na nemocenské a další příbuzný, který by toho byl schopný, je taky nemocný, tak to jde pak těžko. Takže když dojedu na byt, tak se max s hk pozdravíme a prohodíme tři slova a to je vše. Pak jdu pryč chlastat já nebo jde pryč někam on.
Pak si nedávám školu. Bakalářku píšu už jakou dobu a pořád ne a ne ji dopsat a i to, co mám napsané, mi dojde jako jedno velké hovno. Chci si podat přihlášku na Mgr, ale kvůli našemu rychlému přestupu na jiný obor je v informačním systému náš podobor vedený pořád po staru, tudíž si nemám kam dát přihlášku, to je cool, že?

Mamka je v lázních, doma jsem teda jenom s taťkou a babkou. Skvělá kombinace, pořád se tu jenom křičí a tak. Takže dřív jsem se těšila na byt, že budu s hk, ale teď tam chci být co nejmíň času, ale zároveň je to psycho i doma.

Do toho mám strašně empatické přátele. Jedna kámoška mi píše, jak má super přítele, druhá ode mě chce pořád nějaké rady, další mi pořád píše o pokrocích s novým objevem. Kouzlo fb, když nemáme čas se vidět moc naživo. Ale i když jim řeknu, že je mi to nepříjemné po tom, co jsem ukončila vztah s člověkem, se kterým jsem byla skoro 6 let v podstatě, tak v tom pokračují dál. Jak se pak máte přes tu situaci přenést.

Takže všechno řeším tak, že když jsem byla týden v kuse v Brně na bytě, tak jsem vychlastala sama doma 3 flašky vína. A nějaká Frisca. Flašky of Frisca mám i doma, plus flašku od vodky (se kterou mi naštěstí pomohla kámoška) a neuvěřtelně se těším na pondělí, až dojedu do Brna a koupím si zase víno. V pondělí mi začala škola, šak hned v neděli jsem se ožrala jak doga a v pondělí taky. Jenom nevím, co budu dělat před státnicema, když budu mít nervy na drátku. To jsem vážně zvědavá.

Jsem ráda, že je blog takové místo, kde se můžu aspoň vykecat. Sice člověk má přátele, ale nemůže je každý den zahlcovat svými náladami.

Upřímně doufám, že co nejdřív napíšu zase nějaký článek, tentokrát v jiném duchu. Však jsem byla zase v kočičí kavárně a určitě ne naposled. A v březnu jdu na koncert, tak třeba hodím report.

Každopádně nastal konec prokrastinace a měla bych se vrátit zpátky k bakalářce. Pac a pusu, Vaše Avilan.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Silwiniel Silwiniel | Web | 27. února 2016 v 9:32 | Reagovat

Alkohol fakt nic nevyřeší :( Je mi moc líto, že prožíváš takové špatné období. Vůbec nevím, co napsat, abych tě nějak povzbudila. Moc ti přeju, aby se to co nejdřív zlepšilo! Hlavně zkus najít něco jiného, co tě potěší, než ten alkohol - to mi fakt nahání strach, že to řeším takovým způsobem.

2 Avilan Avilan | Web | 28. února 2016 v 9:11 | Reagovat

[1]: Alkohol aspoň odvede pozornost od problémů a je fakt, že když po večerech popíjím víno, tak se mi líp učí xD Ale dobré řešení to není, doufám, že brzo všechno vyřeším jinak a líp.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama