Sova nebo skřivan?

6. října 2016 v 13:02 | Avilan |  Mé myšlenky
Určitě jste už někdy slyšeli tohle rozdělení. Buď jste sova nebo skřivan. Někdo je noční tvor, někdo denní.


Slyšela jsem tohle dělení poprvé na gymplu v psychologii v rámci učení. Někteří lidi se hodně naučí ráno nebo v průběhu dne a ostatní zase spíše v noci.
Já sama nevím, kam bych se zařadila. Sice je fakt, že v noci se učím rychleji a i víc mě to baví. Ale na druhou stranu u mě tma evokuje nedostatek času. Když je světlo, a učím se, tak si říkám, že mám hodně času. Ale jakmile se začne stmívat, tak na mě padá stres. Najednou jsem nebyla schopná se učit, myslela jsem jenom na to, že už je večer, brzo bude tma a já budu za chvíli unavená a půjdu spát. No a tenhle problém jsem začala řešit tím, že jsem si už s předstihem doma zatáhla závěsy a rozsvítila :D.

Jak gympl odvanul čas, změnilo se toho spousta. Teď už tma pro mě není takový stresový faktor, protože přeci jenom nemusím každý den vstávat do školy o půl sedmé ráno, takže je celkem jedno, jestli budu vzhůru do dvou do rána a pak si pudu lehnout.

Ale abych nepsala jenom o učení.

Všeobecně jsou lidé aktivní buď za dne nebo spíš večer. Pokud mám dělat něco fyzicky náročného, raději to udělám hned ráno než někdy podvečer. Když je tma, tak nejradši si čtu, dívám se na filmy.

Možná je fakt, že se i tmy docela bojím. Z nějakého důvodu mám pocit, že se něco rozbije jenom v noci :D. Pokud mi přestane svítit žárovka, určitě to bude v noci. Jestli se mi pokazí televize, bude to v noci. Navíc si v noci všímám zvuků, které mi přes den přijdou normální. V druháku na vysoké jsem bydlela v paneláku a naši sousedi nahoře měli ve zvyku po desáté večer začít chodit po bytě (paní zřejmě v jehlových podpatcích), třískat s dveřma atd. Loni na bytě zase vrzalo dřevo, jakmile začal venku foukat vítr. A to bylo opravdu děsivé.

Doma zase mám okna z pokoje na hlavní ulici a občas nějaký chytrák místo po chodníku jde přímo pod barákem. No, to taky není nic příjemného, když vás v noci při otevřeném oknu na ventilačku probudí kroky.

Na druhou stranu, když jsem v Brně a mám někam jít, tak radši po tmě. Všude je míň lidí, svítí světla a všeobecně je ta atmosféra jiná než za rušného dne.

Ale co pro nás vlastně tma znamená? Proč se lidé chovají jinak ve dne a jinak v noci, když je tma? Nemluvím teď o nějakých vnitřních hodinách, ale spíš opravdu o lidské psychice. Je to pocit nebezpečí? Smrti? Nebo je pro někoho tma naopak osvobozením? Větší volností? Každý vnímá den a noc podle svého.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 6. října 2016 v 17:13 | Reagovat

Co se týče toho psychologického dělení sedí na mě vtip, co koluje na FB: Jsem spíše věčně unavený holub :)

Jinak ve mě ale tma evokuje pohodu a klid. Baví mě si zapálit svíčky, udělat horký čaj a v klidu se učit. Všude je ticho. Naopak být venku, probouzí ve mne nejistotu a obavy. Člověk nikdy neví, co kde na něj může vyskočit.

2 Baryn Baryn | Web | 6. října 2016 v 17:45 | Reagovat

To je zajímavé zamyšlení nad tmou ... Mně je tma velice nepříjemná, protože cítím, že den končí, že už je zase pozdě, že nestíhám a že je vlastně nepatřičné být stále vzhůru. :D
A myslím, že jsem spíš skřivan. Ráda večer přemýšlím nad věcmi, píšu blog, píšu povídky, kreslím a snažím se být celkově tvůrčí ... do učení se mi však za tmy moc nechce, protože - přesně, jak jsi psala - mám ten pocit, že den končí a už to nemá cenu, padá na mě stres, že je málo času a měla bych jít spát ... Nicméně přes den mám kolikrát problém se pořádně soustředit a nad něčím se zamyslet, ovšem zase mám více odhodlání a nálady cokoliv dělat.

3 Rogue Rogue | Web | 21. října 2016 v 0:40 | Reagovat

Zařadila bych se do kategorie sov - snad ne tolik proto, že bych k večeru a v noci udělala tolik práce, té se věnuji přes den pokud je to jen trochu možné, ale především proto, že vstát brzy ráno je pro mě jedním z největších trestů a jsem opravdu nemožná - neschopná něco dělat, soustředit se apod., a opravdu to není jen omluvenka proto, abych nemusela brzo z postele :D Už to o sobě vím a budík si tak s klidným srdcem nařizuji na přijatelnější hodinu než abych se v šest hnala z postele a následující hodiny prozývala a byla jako praštěná.

Ke tmě nemám žádný zvláštní vztah - nemiluji ji, nevadí mi.

4 lijana17 lijana17 | E-mail | 4. listopadu 2016 v 15:02 | Reagovat

zajímavé... trošku terrible i horible, jinak fajn! :-x

5 Cíťa Cíťa | Web | 4. listopadu 2016 v 17:35 | Reagovat

přes den jsem normální člověk, zatímco v noci mi vybuchuje má hlava umělce

6 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 4. listopadu 2016 v 19:29 | Reagovat

Já jsem asi spíš sova. Ráno nemůžu vylézt z postele a večer chytím slinu a byla bych pracovala až do rána. Jenže to nejde, protože zase musím vstávat, žejo. :(

7 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 4. listopadu 2016 v 20:23 | Reagovat

[1]: No, třeba strašidlo! ;-) :D

8 Eleanor Eleanor | E-mail | Web | 4. listopadu 2016 v 20:55 | Reagovat

[7]: psst, ja se snazim socializovat, aby se me lidi nebali a ty me napraskas :D

9 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 4. listopadu 2016 v 20:57 | Reagovat

[8]: :-D :-D :-D No až na ten scmích jsem tiše jako myška! :-D :-D :-D

10 Hana Hávová Hana Hávová | Web | 4. listopadu 2016 v 21:09 | Reagovat

Já jsem jednoznačně sova. Mám-li vstávat brzy ráno, je to problém. Za to vydržím dlouho do noci a noční služby pro mně nejsou problém. Nejlépe se mi pracuje odpoledne a nejlépe pod mírným časovým tlakem. Ráno mi dlouho trvá než se vůbec trochu rozkoukám, odpoledne chytnu slinu a udělám nejvíce práce. Jenže pokud jsem nucena pracovat od časného rána, odpoledne už jsem unavená a ač duševně svěží ( když přejde poobědový útlum ), fyzicky už to není ono. Ale jak padne 8 hodina večerní , ožiju a jsem schopná opět pracovat až do brzkých ranních hodin. ;-)

11 SchwarzRosen SchwarzRosen | 4. listopadu 2016 v 21:27 | Reagovat

Jsem stoprocentní sova. Jen mě nejvíc štve, že kdekdo je seznámen se skřivanem a sovou a je seznámen i s tím, že člověk s tím nic moc nezmůže, ale přitom na sovy nebere ohled.

12 jinemysleni jinemysleni | Web | 4. listopadu 2016 v 22:41 | Reagovat

Hezké :D já se určitě řadím mezi sovy, protože ráno mě z postele jen tak něco nevytáhne a večer jdu vždy spát pozdě. Mohli bychom si říct: "Tak jdi spát rychleji a o to líp se ti bude vstávat." Já v tom nemám žádný rozdíl. Jdu spát v deset-vstávám v devět, jdu spát o půlnoci vstávám v devět. A ráno než vylezu z postele, ještě asi tak 15 minut ležím, protože se mi nechce a k tomu se snažím nějak probudit.

13 Eliss Eliss | Web | 5. listopadu 2016 v 8:00 | Reagovat

Já jsem skřivan :-)

14 vegetarianskydablik vegetarianskydablik | Web | 5. listopadu 2016 v 9:32 | Reagovat

Tma mi nevadí,ale jsem ranní ptáče a taky jdu brzo spát.

15 Jana Š Jana Š | E-mail | 5. listopadu 2016 v 15:52 | Reagovat

Ve škole jsem nebyla nijak zvlášť vyhraněná. Nevadilo mi vstávat brzy ani být dlouho vzhůru. Někdy od 23 let jsem se pomalu stala skřivanem.
Nejaktivnější jsem po ránu, vše mi jde snadno od ruky. Po třetí pomalu začínám upadat a po osmé už nejsem použitelná na věci, u kterých je třeba hodně přemýšlet :-D a chodit večer někam pařit? Nejspíš bych tam usnula :-D
Však je taky fakt, že vstávám každý den ve 4:25, takže ponocovat není nic moc. I když i tak většinou zhasínám až kolem půl jedenácté.

Co se týče tmy, chodím po tmě ven ráda. Bydlím na vesnici a nemám tu pocit strachu, když jdu kolem deváté venčit a někdy se vracíme až po desáté.
Za to v Praze z toho nemám dobrý pocit a jak se setmí už koukám, abych tam odtud vypadla.

16 I am Jane I am Jane | Web | 6. listopadu 2016 v 9:29 | Reagovat

Máš kouzelný layout ??? já stávám i chodím spát pořád stejně :-D proto nesnáším změnu času :-x !!!

17 Avilan Avilan | Web | 6. listopadu 2016 v 18:15 | Reagovat

[16]: Děkuji, bohužel to není má práce :D No, s tou změnou času je to děs. Mělo by to být pořád takhle a ne ten letní čas.

18 Kája Kája | Web | 6. listopadu 2016 v 22:03 | Reagovat

Já jsem jasný skřivan.

Zdá se to být úplná maličkost, ale pro normální fungování vztahu je dobré, aby spolu byli dva skřivani nebo dvě sovy. Takový ,,homo" vztah. :D Nebo aby spolu aspoň nebyly dva protikladné extrémy. Nedělá to dobrotu. Fakt ne.

19 Avilan Avilan | Web | 7. listopadu 2016 v 11:05 | Reagovat

[12]: Jo, to mám podobně. Můžu jít spát kdy chci, můžu spát jak dlouho chci, prostě se probudím pokaždé přibližně stejně a unavená jsem taky.

20 Avilan Avilan | Web | 7. listopadu 2016 v 14:16 | Reagovat

[15]: V Brně je to někdy dost adrenalin, když jdu večer domů, je tma a u našího baráku se shlukují různá individua v podnapilém stavu a začínají být agresivní jeden na druhého. S tím se u nás na vesnici (jsme město jenom na papíře) setkat fakt nemůžu.

[18]: Ano, to si asi neumím představit, kdyby můj přítel být ráno aktivní a večer naopak ne. To by se trochu bilo.

21 Kája Kája | Web | 8. listopadu 2016 v 10:02 | Reagovat

[20]: Nám se to bilo trošku víc. Skřivan jsem teda byla já a neskutečně mě rozčilovalo, když nebyl schopen před dvanáctou vylézt z postele. Je ale pravda, že on byl fakt extrémní sova a ještě k tomu neskutečný lenoch. Myslím si, že vyspávat déle než deset hodin není vhodné pro nikoho. Ale to je zase úplně jiný příběh no. :D

22 Avilan Avilan | Web | 8. listopadu 2016 v 10:33 | Reagovat

[21]: Jejda, tak to bych asi nezvládla. Já sice můžu ráno vstát relativně brzy, ale nejsem ničeho schopná, naopak večer jdeme do hospody a klidně můžeme dojít i ve dvě ve tři v noci. Naopak ráno potřebuje hodinku vůbec na vzbuzení, až pak je schopný jít do obchodu :D To máme podobně :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama