Podzim ve všech barvách

1. listopadu 2016 v 23:27 | Avilan |  Mé myšlenky
Podzim je pro mnohé lidi obdobím plným depresí a smutku. Ostatní lidé naopak podzim milují pro jeho pestrost a barevnost. U mě je vždycky cestička někde ve středu. Mám ráda barevné listí, den na chvíli prozářený sluníčkem. Na druhou stranu nevím, jak se obléknout. Jestli když si dám odpoledne podzimní kabátek, jestli mi večer, když půjdu z práce, nebude zima. Navíc jsem typ člověka, co má rád déšť jenom za oknem. Miluju, když si zapálím svíčku, uvařím čaj nebo kafe a venku prší. To se mi asi nejlíp učí. Ale při představě, že do toho deště budu muset jít, se mi dělá šoufl. Většinou fouká silný vítr, takže Vám je deštník skoro na nic. Navíc v Brně plném lidí pořád někomu s tím deštníkem uhybat, to taky není ono. Z barevného listí se na zemi stane břečka.

Ale zrovna teď mi hezky svítí do pokoje sluníčko, popíjím čaj a přemlouvám se k dalšímu učení. Odpoledne jdu totiž do práce.

A jak to máte s podzimem Vy? Máte ho rádi? Co máte na podzimu nejradši a co naopak na tomto ročním období nenávidíte?



Hrozně jsem se těšila na změnu času. Obvykle zimní čas nenávidím, protože je už odpoledne tma a pak má člověk pocit, že je už večer a nestihne se toho moc naučit. Ale teď, protože nemusím do školy, jsem se za změnu času snad i modlila. Chtěla jsem totiž brzo vstávat a jít se učit. Jenomže když si nařídíte budíka na sedmou nebo na půl osmou a je tma, jste akorát utahaní, ospalí a trvá Vám další hodinu, než jste něčeho schopní, natož zapnout mozek. Ale teď se vzbudím v sedum, nasnídám se a ještě před osmou sedím u počítače nad prezentacemi nebo na gauči s papíry a můžu se jít učit! Když se setmí, jenom rozsvítím svíčku, lampičku a jedu dál, navíc nemám už ten sžíravý pocit, že toho moc nestihnu, že budu muset jít za chvilku spát, abych se vyspala dobře do školy.

Mám brigádu, prodávám v jedné bižuterii. Mají tam více méně jenom brigádnice právě studentky. Tudíž jsou směny strašně fajn, buď od desíti do půl čtvrté nebo od půl čtvrté do čtvrt na devět večer. Mám za sebou jeden měsíc, měla jsem 10 směn. Teď tam budu ještě celý listopad (no jako dalších 10 směn, možná víc, to ještě uvidím) a pak asi do půlky prosince a tradá úplné studijní volno, abych se mohla pořádně na 2 měsíce ponořit do učení na státnice. No a po státnicích tam zase půjdu, akorát se budu snažit mít naopak co nejvíce směn.

Je to zvláštní, ale vůbec mi nechybí podzim u nás doma. Dřív mi strašně chyběla v Brně příroda. těch pár parků mi bylo nedostačujících. A jet někam a zabít tím půl dne, to se mi nechtělo. Doma jsem přece jenom vylezla z domu, ušla pár set metrů a byla jsem v přírodě. Ale nějak jsem si na Brno zvykla. Už ani domů moc nejezdím. jednou za dva týdny na den na dva. Nejradši bych jezdila tak jednou za měsíc. Ale máme teď i nemocnou kočku, tak tam v pondělí zase musím, protože s ní musím na kontrolu. Doma je to totiž poslední dobou docela na zabití.

Otec do mě pořád hučí, abych se učila. Ale jenom dojedu domů, už slyším, co všechno musím udělat. Snažím se mezi tím něco poučit, ale spíš pak večer jenom padnu do postele a jdu spát. V neděli mi zrovna volal do práce (říkala jsem mu, aby mi zavolal v pátek nebo v sobotu, protože v neděli jsme v práci a tam se nesmím vybavovat, ale očividně to udělal přesně naopak). Pomalu na mě do toho telefonu řval, proč se neučím, proč jsem v práci. Tak nejdřív ho slyším za dveřma, jak si stěžuje mamce, jak mě dlouho ještě budou muset živit a pak mi zase nadává, že mám brigádu i přes rok a ne jenom v létě.

To je tak, když nemůžete mít svou hlavu. Moji rodiče by prostě chtěli, abych dělala všechno jenom tak, jako chtějí oni. Ale už jsem přes tři roky v Brně, bydlím s přítelem, starám se o sebe sama. A přece snad vím, že musím udělat státnice. Ale jakmile k něčemu použiju svoji hlavu, je zle.

Takže možná proto mi nechybí naše podzimní příroda. Protože prostě nechci domů. Dalo by se říct, že v tomhle směru mám taky pravou podzimní depku. Smířila jsem se s tím, že moje sestra pro ně bude vždy ta vyvolená, ať udělá cokoliv, ať se jich zřekne, ať po nich řve, ať se po nich za teatrálního vystoupení odstěhuje, stejně jí pak došlo, že se bez nich neobejde a zahrála jim na city a oni se z ní zase můžou poto. Jenom mě neuvěřitelně štve, jak se chovají ke mně. Ať dělám co dělám, vždy je to špatně. Chci mít klid na učení, místo toho po mně furt někdo něco chce. To ségra by se rozbrečela, postěžovala by si a ten klid by měla. V podstatě za to, že jsem se tak osamostatnila, můžou oni. Protože mě od sebe odstrukují.

Sestra se bude v létě vdávat. Oznámila to akorát mamce a babičce po telefonu. Hezky osobní, co? A mně to taky řekl otec jenom do telefonu, ale já to zjisila dřív, díky FB :D. Je dobré, že se lidi svěřují s takovými věcmi cizím lidem (v jejich případě svým žákům), ale rodině? Na co?

Je mi jasné, že teď rodiče budou muset kolem té svatby lítat. Protože má sestra je nemožná. Vždyť už teď má otec úkol zjistit, kdo z naší rodiny na tu svatbu půjde. Už se jenom těším, až něčím pak pověří mě a já se mu vysměju do ksichtu, protože já pro ni odmítám hnout prstem. Jo, možná je to ode mě hnusné. Ale za ty roky, co si ze mě dělala služku a rozkazovala mi a poslední rok doma jsem vlastně ani kolikrát nemohla být nebo dokonce spát ve svém pokoji, se mi ani slůvkem neomluvila. Jestli někoho nenávidím, tak je to ona. A jediné, co jsem po ní chtěla, bylo, aby se mi omluvila. Aspoň to. Ale není schopná ani toho.

Asi je škoda, že se takhle zabil vztah mezi sestrami. Ale jak jsem řekla rodičům, já mám taky nějakou důstojnost a jenom kvůli tomu, že oni jsou z ní na větvi, já jí nemusím padnout ke kolenům. Rodiče jsou unešení z pana slizouna, se kterým je přes dva roky. Ale hk, se kterým se znám sedmý rok, tak to ne. Tomu nemůžou přijít mnohdy ani na jméno. Vždycky mě strašně zamrzí, když jedu k hk. A vidím jeho maminku. Jak je strašně hodná. A když jsou pak všichni spolu, i se sestrou, jejím přítelem, taťkou... Nebo ještě když jdeme k jeho babičce a dědovi. Já se prostě rozplývám. Jak jsou všichni hodní. A hk říká, že tacoví jsou, že to není přetvářka jenom přede mnou, že se tak chovají normálně.

Jaké máte Vy vztahy v rodině? A taky Vás podobné depresivní myšlenky napadají hlavně na podzim?

I kámoška si navíc všimla, že když jsem doma, jsem věčně naštvaná, jsem hnusná i na ni. Protože mě věčně doma někdo něčím štve, vytáčí. A že když jsem v Brně, že jsem jiná. Já to na sobě taky pozoruju. V neděli, když jsem došla z práce, málem jsem se rozbrečela. Protože na mě byl otec hnusný jenom proto, že jsem v práci a hlavní jehou zprávou bylo, že dojela sestra kvůli té svatbě. Ani slůvko o tom, jak se mám, jenom proč se neučím. Nevím, je to prostě všechno hrozně zvláštní. Na jednu stranu se snažím, aby mi ta situace doma byla volná. Protože tady v Brně s hk se cítím šťastná.

Ale čím víc se blíží státnice, tím víc mám nervů. Jako jo. Bakalářku mám napsanou, návrh známky A. Ale to množství učení mě ubíjí. Jako učím se už teď, s velkým předstihem, jenomže většinu z toho zapomenu a budu se to muset učit v lednu znovu. Snad to půjde ale rychleji. Ale mám strach, co když to nezvládnu? To mě doma už totálně potopí. Stačí, jak jsou naštvaní, že o semestr prodlužuju (sestra prodlužovala o dva roky a ještě se dva roky postřední nikam nedostala, ale naši byli na větvi, že se jejich dceruška vůbec někam dohrabala). Neumím si představit, kdybych jim měla oznámit, že mě čeká druhý pokus.

No, tenhle článek měl být spíš pozitivní, ale nějak se to nepovedlo.

Jo, co se týče Berušky. Moje číča má zánět močového měchýře. Tak dostala antibiotika a za týden s ní jdu na kontrolu, tak snad bude v pohodě. Vždycky, když přišla domů zmoklá, tak jsem ji vytřela ručníkem a ještě i vyfénovala. No a otec mi řekl, že došla zmoklá, ale že ji nijak nesušili. A výsledek se dostavil. Chudinka měla čtyřicítky horečky, jenom ležela a spinkala, skoro nežrala. Ještě že jsem přijela domů a drapla ji k veterináři. Já mám pocit, že mám dycky jenom nemočné kočky :D Strašně náchylné prostě :D

A co Vaši mazlíčci? Jsou náchylní na nemoci nebo naopak máte věčně zdravá zvířátka? :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama